Před několika týdny jsme mohli v denním tisku číst několik článků, které reflektovaly události kolem stále nedořešeného vztahu církví a státu. Co nejvíce hýbá těmito jednáními je majetek a tzv. majetkové vyrovnání. V jednom z článků slyšíme ze strany ŘK církve i tato slova: „Zrušením patronátů tzn. institucí, které financovaly opravy kostelů a farních budov (kterými byly např. šlechtické rodiny), přišly církve právě o důležitý zdroj financování oprav.“ Po tomto sdělení se především musíme ptát za které církve je zde hovořeno? Také za naší CČSH? Ta nikdy neměla na růžích ustláno a tento druh financování se jí prakticky nedotýkal.
V zmíněných slovech je slyšet touha po „obnovení starých nároků“. Snad ani ne těch prvorepublikových jako spíše rakousko – uherských. K tomu nás totiž odkazuje odvolání na „sponzory“ ze šlechtických rodin. Patronátní svázanost měla význam jen pro jednu církev. Tak tomu bylo po založení CČS také v Rakovníku. Zde patronát zajišťoval stálý příjem ŘK církvi přesto, že naprostá většina obyvatel města římskými katolíky nebyla. A kdo se dobře dívá, nemůže přehlédnout, že přece jen z těch patronátů zůstalo hodně dodnes. Proto se ptejme, jaký výsledek má přinést jednání mezi vládou a ŘK církví, dnes již na mezinárodní úrovni?
Závěr článku pak vytváří dojem, že všechny církve jsou financovány z majetku církve římskokatolické: „A je třeba nezapomenout, že dosavadní financování církve se děje z církevního majetku, který stát dosud drží …“ Domnívám se, že není možné se odvolávat v rámci církve na majetek, z něhož mi kdosi něco dluží. Církve jsou financovány a měly by být nadále financovány ze státních zdrojů, neboť mají zde své nezastupitelné postavení. Není-li tomu tak, může to svědčit o dvojím – buď církve neplní své poslání nebo jsou představitelé státu tak nevyspělí, že pohrdají tím, na čem závisí pokojný život jeho obyvatel. Zásadně nemůžeme být proti vydání majetku tomu, jemuž byl zcizen. Nesmíme ale také přehlédnout, že v minulosti nesloužil majetek církvi k zajištění soběstačnosti. Proto musíme mít také sílu ukázat na nedostatky a nepřístojnosti, které se dějí tehdy, když se zamění poslání za nástroje moci. A to, bohužel, viděli, zakoušeli a toužili odstranit naši předci. Proto založili církev, s níž spěchali přiblížit národu „Velikou Pravdu Boží, které jest nám třeba ku šťastnému a ušlechtilému žití…“ A k tomu přidávají: „Kdo s námi chce jíti, nesmí hledati slávy, kariéry, bohatství a jiných věcí, které jen pýše lidské slouží ku ubití ducha …“ Myslí si snad někdo, že tito naši předkové právě před 80 roky neměli pravdu, když mj. také volali: „Vizte ty doškové chaloupky v našich vesnicích, s těmi polorozbořenými zdmi na jedné straně a ty bohaté, vším možným pohodlím a nádherou vypravené kláštery a zámky, srovnejte tu bídu našeho lidu venkovského s těmi velkostatky šlechty a kněžské vysoké hierarchie!“ Ano, každá církev tam, kde se upíná k moci a bohatství, selhává a ztrácí své opodstatnění. Už jen tím, že nemá smysl pro spravedlnost, místo pomoci člověku se nechává zvěčnit při předávání almužen ze svých přebytků, mlčí k nespravedlnosti všude tam, kde se nedotýká jí samé … Nedejme se k tomuto žádným způsobem dotlačit. Jděme cestou Pravdy Boží tak, jak ji šel náš velký mistr Jan z Husince. Odmítl slávu a bohatství,aby mohl vyjít vstříc Pravému Životu! Jděme Kristovou cestou za ním!
Přeji všem Vám, milí bratři a sestry, k tomuto našemu jubileu hojnost síly, odvahy a vytrvalosti na další cestě opravdového Života.

Váš farář

---

OZNÁMENÍ: Příští bohoslužby v Panoším Újezdě se konají v neděli 29. října od 14. 00 hod. Ve Zpravodaji uveřejňujeme jen nejbližší události, které jsou již v plánu. V tomto případě je potřeba sledovat oznámení za oknem velkoújezdské modlitebny.
Rovněž časový termín pro oslavy 80. výročí n.o. v Rakovníku není dosud určen. Bude včas oznámeno!
V měsíci září byly zahájeny biblické hodiny (vzdělávací a poučné hodiny o náboženských a společenských otázkách) a dětská odpoledne.

---

Zajímavost. Docela bez povšimnutí přešla tato zpráva vydaná před 80. roky: Kdy se narodil Mistr Jan Hus. Dosud se nejpravděpodobnější pokládal r. 1369. Protestanští duchovní v Bavorsku sestavují nyní popisy svých far. Poněvadž práce ta je z prvé části historické povahy a jest vlastně dějepisem far, objevuje se nyní řada věcí, o nichž dosud nebylo ničeho známo. Neobyčejně zajímavá jsou data z historie fary vesnice Sausenhofen u Gutenhausenu. Dle nich byl příbuzný M.J.Husa v té vesnici farářem od r. 1700 - 1707. Potomci tohoto faráře Husa žijí od polovice minulého století v Ludwigshafenu n. R. V archivu fary Sausenhofenu je dopis, který jeden z těchto potomků obchodník Karel Hus zaslal v říjnu r. 1854 farnímu úřadu a který zní takto: „V mém majetku jest rodokmen Jana Jos. Husa (narozeného r. 1330 v Husinci, otce upáleného Jana Husa, dra theologie, narozeného 1. července 1373, upáleného 6. července roku 1415), ale sestavený pouze do narození mého zvěčnělého děda, který byl roku 1700 farářem v Sausenhofenu“.